Snad neovládneme vesmír.

K večeru přilétla straka na naše okno, kde je truhlík s muškáty… Něco se děje? Ano, přišla si postěžovat. Stejně, jako vloni. To si totiž párek těchto opeřenců v našem vnitrobloku uvnitř Prahy  ve stromě vybudoval hnízdo pro budoucí potomky. Následně, právě v době hnízdění, přišli dělníci a strom i s hnízdem vykáceli…

A dnes přišel na řadu další strom, kde si mezitím straky vybudovali hnízdo nové! Byly zručné, šlo jim to rychle – přece jen to nebyl tunel Blanka, a hlavně od počátku věděly, co chtějí stavět. A opět se chystaly hnízdit.  A já už vím, proč si stěžuje. Teď je na řadě další strom. Dole jsou zase dělníci a vše se opakuje jako loni. Už poslední strom... Ano, nebudou stínit do oken, jak argumentuje správce domu. Teď přijde na řadu beton či asfalt… Jen mne napadá. Proč se lidé, kterým vadí stín stromů a „řev ptáků“, nepřestěhují někam do pouště, kde opravdu nic nestíní a neřvou tam ptáci… Ty stromy tady desítky let nikomu nevadily, až teď novým obyvatelům. Chtěl jsem si nechápajícímu ptákovi rovněž postěžovat. Čekám totiž, že Evropská Unie zakáže v oknech truhlíky s muškáty. Rostou křivě, nerespektují  předpisy. Nakonec jsem jen smutně mávl rukou, straka je přece jen pták, nerozuměla by mi…

Je tedy večer, zkusím si pustit televizi. Vynechal jsem program, na němž byly katastrofické filmy a přeladil na zpravodajství, abych se seznámil s růstem HDP v našem státě. S ústy dokořán jsem viděl zpravodajství z Ukrajiny… Babička sedí sklesle spolu s malým asi pětiletým děckem před zcela rozbombardovanými troskami baráku. Ruce v klíně – „nic nemám, všechno je zničené…“  STŘIH: Záběr raketometu, ohňostroj odpálených raket, výbuchy… Kolem poskakuje zarostlý vágus v uniformě a nadšeně vyřvává, jak je to úspěšné – ZÁSAH !!  Vše rozbito, jsme NEJMOCNĚJŠÍ, NEJSILNĚJŠÍ!!

Vypínám televizi….

MÁTE  POCIT,  ŽE  ČLOVĚK  DOSPĚL  NA  VRCHOL  CIVILIZACE  ??

J.G.